Normy a směrnice

Ochranné rukavice proti chemikáliím musí splňovat požadavky evropské normy EN ISO 374-1. Tato norma byla podrobena zásadním změnám v oblasti certifikace.

Část 1 (Terminologie a výkonové požadavky v oblasti chemických rizik) zahrnuje významné změny:

• Rozšíření zkušebních chemikálií z 12 na 18
• Odpadla kádinka pro „nepromokavé ochranné rukavice s nízkou ochranou proti chemickým nebezpečím“
• Typizování rukavic na typ A, B nebo C
• Změna označení na výrobku: Piktogram Erlenmeyerova baňka s jiným počtem písmen pro testovací chemikálie v závislosti na typu.

Nová značení ochranných rukavic:

Rozšíření zkušebních chemikálií: Zkušební katalog byl rozšířen podle nové normy.

Stejně jako předtím se přikládá velký význam konzultaci použití s výrobcem. Potřeba konkrétní ochrany se musí zjistit v rámci posouzení rizik skutečných činností na pracovištích a za zohlednění specifických podmínek použití. Individuální požadavky by měl definovat uživatel nebo příslušní odborníci v oblasti bezpečnosti práce, a vyžádat si u výrobce konkrétní ochranné vlastnosti ochranných rukavic. S nástrojem uvex Chemical Expert System nabízí uvex vícejazyčnou on-line platformu pro zkoumání jednotlivých časů průniku. Kromě toho vám zkušení zaměstnanci na pracovišti a v specializovaném odborném centru pro ochranu rukou v Lüneburgu rádi poradí se všemi otázkami týkajícími se ochranných rukavic proti chemickým rizikům.

Evropská norma DIN EN 388:2003 popisuje požadavky, zkušební metody a značení ochranných rukavic proti mechanickým rizikům při provádění prací. Uvedené zkušební metody lze použít také na ochranu rukou (tedy na části ochranného oděvu, které nejsou pevně spojeny s rukavicí nebo ochranným oděvem).

Analogicky k výsledkům zkoušek jsou ochranné rukavice klasifikovány s výkonovým stupněm s ohledem na každé z jednotlivým mechanickým nebezpečí. Příslušné hodnoty (čísla od 0 do 5, s číslem 4 nebo 5 pro nejlepší hodnotu) lze odčíst vedle piktogramu rukavice.

Mechanická rizika a zatížení nebo jejich zkušební metody jsou definovány v DIN EN 388:2003 následovně:

• Odolnost proti oděru:
  Pro kontrolu odolnosti ochranných rukavic proti oděru se materiál zpracovává pod tlakem brusným papírkem. Počet cyklů potřebných k broušení díry do materiálu slouží jako referenční veličina.
  (nejvyšší výkonový stupeň 4 = 8.000 cyklů)
• Ochrana proti proříznutí:
  Pro kontrolu odolnosti ochranných rukavicí proti proříznutí se používá otáčející se kruhový nůž, který řeže rukavicí při konstantní rychlosti. Jako referenční veličina slouží porovnání s referenčním materiálem a z tohoto vyplývající index.
  (Nejvyšší výkonový stupeň 5 = index 20)
• Pevnost proti přetržení:
  Pro testování pevnosti proti přetržení se materiál ochranné rukavice nejprve nařízne. Jako referenční veličina platí síla potřebná k roztržení materiálu.
  (nejvyšší výkonový stupeň 4 = 75 Newtonů)
• Odolnost proti propíchnutí:
  Ke kontrole odolnosti proti propíchnutí se rukavice propíchne hřebíkem (stanovený rozměr). Použitá síla slouží jako referenční veličina.
  (nejvyšší výkonový stupeň 4 = 150 Newtonů)

Klasifikace třídy ochrany rukavic odolných proti proříznutí se dosud prováděla v Evropě podle normy DIN EN 388:2003. Neustálý další vývoj technických materiálů – takzvaných vysoce výkonných vláken – vyžadoval přizpůsobení zkoušek a klasifikace těchto výrobků, což bylo realizováno normou DIN EN 388:2016.

Zkušební metody podle normy EN 388:2016/ISO 13997

• Týká se ochranných rukavic odolných proti proříznutí, jejichž materiály otupí ostří (např. skleněná a ocelová vlákna).
• Dodatečná zkušební metoda podle normy ISO 13997: Stanovení odolnosti rukavic vůči předmětu s ostrými hranami při jednorázovém kontaktu větší silou
• Během zkoušky se dlouhá rovná čepel jednou přesune přes zkušební vzorek. Při tom se stanoví minimální síla potřebná k proříznutí zkušebního vzorku po 20 milimetrech.
• Výsledek je uveden v Newtonech (N) a přiřazen podle třídy ochrany proti proříznutí.

Evropská norma DIN EN 407 upravuje minimální požadavky a specifické zkušební metody pro ochranné rukavice z hlediska tepelných rizik. Ochranné rukavice, které jsou certifikovány podle této normy, chrání uživatele, například před kontaktním teplem, sálavým teplem a malým stříkancům roztaveného kovu.

To se však nevztahuje na specifické použití ochranných rukavic proti vysokým teplotám, jako je třeba hašení požáru nebo svařování. Ochranné rukavice na ochranu proti vysokým teplotám by měly splňovat následující charakteristiky podle normy DIN EN 407:

• silná hořlavost nebo šíření plamene
• nízký prostup tepla (ochranný účinek proti vysokým teplotám ze záření, konvekce a kontaktního tepla)
• vysoká teplotní odolnost

Ochranné rukavice se klasifikují a testují v DIN EN 407 podle následujících kritérií:

• Ochrana proti vznícení:
  Ochranné rukavice se vystaví na dobu 15 minut plynovému plameni. Poté se změří čas, do kdy přestane materiál ochranných rukavic hořet, resp. žhnout
  (nejvyšší výkonový stupeň 4 = doba dohořívání 2 sekundy, doba, do kdy přestane žhnout 5 sekund)
• Ochrana před kontaktním teplem:
  měření teploty (100 °C až 500 °C), proti které ochranné rukavice chrání 15 sekund, aniž by se vnitřní strana zahřála nad 10 °C.
  (nejvyšší výkonový stupeň 4 =+500 °C)
• Ochrana před konvekčním teplem (postupně pronikající teplo):
  Měření doby, jak dlouho může ochranná rukavice potlačit zvýšení teploty vnitřní strany – pronikáním tepla z otevřeného ohně – o více než 24 °C. 
  (nejvyšší výkonový stupeň 4)
• Ochrana před sálavým teplem:
  Ochranná rukavice bude vystavena sálavému teplu. Měření doby, dokud určité teplo nepronikne dovnitř rukavice.
  (nejvyšší výkonový stupeň 4 = minimálně 150 sekund)
• Ochrana proti kapkám roztaveného kovu:
  Měření, kolik kapek roztaveného kovu je potřeba, aby se teplota mezi materiálem rukavic a pokožkou zvýšila o 40 °C.
  (nejvyšší výkonový stupeň 4 = více než 35 kapek)
• Ochrana proti roztavenému kovu:
  Měření, kolik gramů roztaveného železa je nutné, aby se poškodila umělá kůže z PVC (připevněná k vnitřní straně rukavice)
  (nejvyšší výkonový stupeň 4 = 200 gramů) 
  
  Podle zkoušky podle normy DIN EN 407 se ochranné rukavice klasifikují výkonovým stupněm s ohledem na každé z jednotlivých tepelných nebezpečí (čísla od 1 do 4, se 4 jako nejvyšší hodnotou). Přitom je důležité, aby se rukavice nedostaly do kontaktu s otevřeným ohněm, pokud při zkoušce požární odolnosti nesplní výkonový stupeň 3.

Minimální požadavky na ochranné rukavice z hlediska ochrany proti chladu jsou upraveny v normě DIN EN 511. Podle této normy by certifikované rukavice měly chránit uživatele před konvektivním chladem (pronikající chlad) a také před kontaktním chladem (přímý dotyk).

Stejně jako při ochraně proti tepelným a mechanickým rizikům jsou ochranné rukavice klasifikovány pro jednotlivé aspekty do různých výkonových stupňů. Výkonové stupně jsou uvedeny číslem od 1 do 4 vedle piktogramu, přičemž 4 udává nejvyšší výkonový stupeň.

Stanovení výkonových stupňů pro ochranné rukavice proti chladu:

• Konvektivní chlad:
  Měření množství energie potřebného pro udržení teploty ohřátého modelu ruky (30 až 35 ° C) s ochrannými rukavicemi proti konstantní pokojové teplotě. (Výpočet tepelně izolačních vlastností na základě teploty modelu ruky, teploty místnosti a energie potřebné k udržení teploty.)
• Kontaktní chlad (zkouška podle normy ISO 5085):
  Stanovení tepelného odporu ochranných rukavic studenou a horkou deskou. Materiál rukavic se umístí mezi obě desky jako izolátor, a změna poklesu teploty slouží jako měřená veličina (srovnání s referenčním standardem).

Navíc je možné testovat rukavice na nepropustnost vody podle normy EN ISO 15383. Pokud do ochranné rukavice nepronikne za dobu delší než 30 minut žádná voda, platí tato zkouška jako úspěšná (žádné specifické výkonové stupně).

Pro pracovní prostory s nebezpečím požáru a výbuchu existuje s DIN EN 16350:2014 poprvé evropská norma, která definuje zkušební podmínky a minimální požadavky na elektrostatické vlastnosti ochranných rukavic:

• Odpor, resp. odolnost proti průniku musí být menší než 1,0 x 10 8 ohmů (Rv< 1,0 × 108 Ω).</>i>
• Zkušební atmosféra: Teplota vzduchu 23 ± 1 °C, relativní vlhkost vzduchu 25 ± 5 %.

Důležité! Elektrostaticky vodivé ochranné rukavice jsou účinné pouze v případě, že je nositel uzemněn pomocí odporu menšího než 108 ohmů.

Naše výrobky jsou testovány podle normy DIN EN 16350:2014 a jsou tak vhodné jak pro ochranu výrobku, tak i pro ochranu při práci.

Čemu by měl uživatel věnovat pozornost?
Stará klasifikace podle normy DIN EN 1149-1:2006 již není dále přípustná. Podle ní testovaný povrchový odpor udává pouze přenos náboje na povrchu materiálu a nepostačuje k zajištění účinné ochrany.

K čemu lze použít rukavice testované podle normy DIN EN 16350:2014?
Ochranné rukavice, které byly úspěšně testovány podle normy DIN EN 16350:2014, se mohou použít v pracovních oblastech s nebezpečím požáru a výbuchu (např. v rafinériích), a tvoří základní vazbu v ochranném řetězci (rukavice – ochranný oděv – obuv – podlaha). V souvislosti s elektrostatickými vlastnostmi se v oblasti ochranných výrobků často objevuje riziko elektrostatického výboje („electrostatic discharge“, zkráceně „ESD“). Ochranné rukavice testované podle normy DIN EN 16350:2014 je možné použít pro všechny aplikace ochrany ESD výrobku.